Panama - Costa Rica

Jelikoz v Boquete jsem mel brutalni alergickou reakci na cosi v nasem pokoji a k tomu mam dost rymu z mistniho studenejsiho podnebi ( pres noc fakt na mikinu ), stehujeme se alespon na pul dne zpet na pobrezi na plaz, pobliz mesta David. Odtud druhy den vyrazime autobusem do Costa Ricy. Plaz a slana voda je samo lek. Playa Barquetta pobliz Isla San Pedro je siroka, nekolik kilometru dlouha, s cernym piskem a divokymi vlnami Pacifiku. Nejfrekventovanejsi cast lemuje nekolik drahych hotelovych komplexu, plaz ale slouzi spise lidem z okolnich mest. Tuny hromady odpadku vsude mozne jsou toho zivym dukazem. Pulden v horku, vlhku a soli pomaha. Vecer bereme jednu noc v hostelu  Bamboo (doporucuju) na predmesti Davidu. Rozjizdime tam velkou party, coz ma za nasledek dost nejisty presun nasledujiciho dne.



Rano vezu kluky na autobusak a potom jedu vratit auto zpatky na lestiste. Mesto je zcasti rozkopany a bloudim asi trema objizdkama. Nastesti je centralni amerika jedno z mist, kde na silnici nejsou temer zadna pravidla a tak prijizdim na letiste vcas. Zpatky si beru taxi za 3$ primo na autobusak a plynulou spanelstinou rozpravim se ridicem... Na autobusaku hned naskakuju do mikrobusu, kterej ceka uz jen na me a vyrazime. Cca za 2 hodiny jsme na kopci na hranicnim prechodu Paso Canoas. Takova mensi smradlava dira, zijici z mnoha obchodu a restauraci v bezcelni zone mezi hranicemi. Nevime co a jak, tak bereme batohy a proste kracime po silnici pres celnicni prujezd. Tam nas odchytava policajt a stavi do fronty ke spravnemu okynku. Do pasu nam lepi vystupni znamku z Panamy a dal jdeme do ukrutne smradlave mistnosti, kde ceka par dalsich bilejch hub na prosacovani batohu. Cekame, ktereho celnika slozi prvni k zemi neskutecne zakernej, ostrej a bleskurychle kufr-zvedajici smrad, linouci se z namoklejch pohorek, co se houpou Michalovi na batohu. Co teprve, jestli jim zlikvidujeme hledaci psy.. Ale alespon si od nas drzi vsichni bezpecnej odstup.  Dopada to dobre, zadny papousky v igelitkach nevezeme.  Jdeme zamorit dalsi frontu u okynka na Panamske hranici a uz si to kracime smerem Costa Rica.

V bezcelni zone konstatujem, ze je cas na obed a promysleni, co a jak dal. Po obede pujcujem auto uz s Costa znackama (opet oblibena Toyota Yaris) a s prvnim cilem nekde kolem Puerto Jimenez u narodniho parku Cordovado. Cela zalezitost pujcovani aut je v centralni americe dosti slozita, nebot s autem z pujcovny nesmite prejet hranice. Koupit auto na tak kratkou dobu, jako je mesic, se nevyplati. Navic, byrokraticke zalezitosti okolo by vam zabraly prilis moc casu. Cestovani po vlastni ose ma nespocet vyhod v podobe usetreni spousty casu na presunech a predevsim to, ze vidite co chcete a ne to, kam jedou autobusy. Kombinujeme tedy oboje.

Pri pujcovani auta nas jeste posilaji pro imigracni razitko (tedy vlastne vizum) v pase. Vyrazime tedy na Costa Rica hranici vyplnit imigracni formulare a zpatky do pujcovny. Bouda s imigracnim stoji zastrcena vedle silnice a kdybychom si tu nepujcovali auto, tak bychom ji snad bez povsimnuti presli a pokracovali dal... Jeste potrebujeme vybrat penize, coz se ale nedari. Bankomaty u hranice berou nejspis jen MasterCard karty, kterou nikdo nemame. Pokracujeme tedy s par zbylymi dolary v kapse a konecne sedame do auta.

Nase stara nova Toyota ma najeto kolem 100.000 km a je v pekne zubozenym stavu. Spojkovej pedal je jak kdybych slapal do sloupce bahna, vule v rizeni a vlastne uplne ve vsem vam dava
 onen pocit bezpeci, kdyz prejedete kanal bez vika a volant se ani nehne. Brzdy neco delaj, ale duveru rozhodne nebudej. Abs ani nehledam. Prevodovka ma praksklej synchron na 4. stupni, plyn ma spozdeni dle aktualni polohy slunce a tak dale a tak dale... Ale mame radio, muzeme hned ladit mistni atmosferu.
Costa Rica je v casovem pasmu jeste o hodinu dozadu oproti Paname. Po prejeti kopce z Paso Canoas je videt spousty rozdilu. Podnebi je trochu studenejsi a o dost vlhci. Krajina neskutecne zelena a hodne hornata.  Odpadky tu narozdil od Panamy nejsou zadny problem a vetsina lidi je nehazi do prikopu pod barak. Projizdime Interamericanou, ktera se klikati krajinou a misty je uzka a rozbita jako stara Benesovska.  Vsude lita neskutecne   ptaku a dzungli kolem silnice stridaji plantaze olejovych palem, nad kterymi krouzi supi. Z kopcu okolo vzlinaji oblaka vodni pary a volne se misi s prolouvajicimi nizkymi mraky.

Cestou konecne nachazime davajici bednu ve vesnici Rio Claro. S plnyma kapsama Costarickych Colonu Sjizdime na odbocku Puerto Jimenez a stridave se zvedajici cesta nas zpomaluje. Narazime stridave na  dlouhe rozbite useky uplne bez asfaltu a totalne rozsypana Toyota najednou zacina davat trochu smysl. Drtime to porad dal az do mesta La Palma. Je to jedna ze vstupnich bran do narodniho parku Cordovado. Je tu ale totalne mrtvo - alespon behem nasi navstevy ( duben ). Je tu par hostelu kolem, primo v La Palma tusim snad jen jeden - Los Delfinos. Tam bereme chatku v souctu kolem 10$ na osobu/noc.  Vydavame se na veceri do mistni knajpy a diky vesele komunikativni barmance poznavame mistni obyceje a kulturu..