Podle pruvodce ma vystup prumernemu jedinci trvat kolem sesti hodin, zdatnejsim mene. Chceme puvodne vyrazet po pate ranni, ale dost prsi a tak to odkladame o dve hodiny. V 7 nasedame do auta a o pul hodiny pozdeji startujeme z hranic narodniho parku nad mestem na vystup.
Nevim jak to rozepsat vic, je to nejhnusnejsi stoupani, co jsem kdy dal. Je pekelny horko, ale nastesti fouka chladnejsi vitr. Vsude kolem jsou skoro az na vrchol lesy plne vzrostlych stromu. Cesta je prasna, kluzka a plna velkych kamenu, po kterych se az na vrchol splhaji mistni upravene 4WD. Stoupani je prudke a az na vyjimky kontinualni. Cela cesta az na vrchol ma pres 13 km a zacina se z cca 1800 vyskovych metru. Zaciname pohromade a postupne se trhame. Nejdriv ja, kdyz si vyrabim hole z bambusu a o par metru dal osetruju natekly koleno nejaky holce a davam ji na cestu dolu dva ibuprofeny. Potom potkavam Michala, na ktereho zacina dolehat vyska a dal se splhame spolecne. Mara dava zbesily tempo. A na vrcholu je za 4:45h Kolem 3000m se zacina stridave klesat a stoupat a cca v 3200 se mi zacina dost motat hlava a nedostatek kysliku je hodne znat. Michal hrozi, ze omdli a zaverecne stoupani posedavame snad kazdych 20m. Omdleni se nastesti nekona a s casem 5:30 dosahujeme vrcholu taky. Po svacine se fotime u krize a vzhledem k tomu, ze uz je po poledni, neni z vrcholku videt ani jedno pobrezi a az na udoli s Boquete je krajina pod nami pod mrakem.
