San Jose lezi v udoli, obklopenem zelenymi kopci a jeho predmesti pokryvaji slumy a chude ctvrti. Cartago na ne vlastne tak nejak zvolna navazuje a tezko se da poznat, ze uz jste prijeli do mesta.
Na namesti maji nedostavenou katedralu z roku 1890, ktera ma jen obvodove zdi a uvnitr peknou zahradu. Vsechny pokusy o dostavbu tehle budovy od roku 1600 ukoncilo totiz zemetreseni.
O kus dal stoji taky katolicky kostel (uz dostaveny) z kolonialnich dob. Krom toho ale Cartago moc veci k videni nenabizi a o to hur je na tom s ubytovacimi kapacitami.
Jedeme tedy dal smerem k mestu Turrialba, ktere lezi na upati nejvyssi hory Costa Ricy - volcano Irrazu. Cesta z Cartaga ma asi 30 km ale pripravte se na to, ze ji pojedete minimalne hodinu, spis vice. Rozhodne ale stoji za to se tim smerem vydat. Uzke horske serpentiny, lemovane kavovymi plantazemi a lany s cukrovou trtinou, ktere se stridave nori do oblaku a zpet pod ne. Barevne vesnice plne lidi, pracujicich na poli a plantazich dodavaji atmosfere nadech. Pokud mate trpelivost a skills na objizdeni desitky nakladaku, nalozenych po okraj cukrovou trtinou pres dvojitou plnou, nic uz vas tu nerozhazi...
Po prijezdu do Turrialba uz je temer tma a tak jdeme rovnou na veceri. Mesto po tme budi trochu respekt. Vsechno je zamrizovane a obehnane ostnantymi draty jeste o stupen vic, nez je mistni standard. Usazujem se v baru a vecerime velmi netradicne pollo con arroz. Zbytek osazenstva divocu diskutuje nad probihajicim baseballovym zapasem v tv. Cestou zpatky kupujeme v samosce piva na terasu. Prodavac je totalne na srot a sotva artikuluje. Nicmene si nas hned oblibi a snazi se ze vsech sil zavest konverzaci, lec marne. Mluvi anglicky a nerozumime mu ani slovo...
