Narodni park Corcovado je oznacovan za posledni usek puvodnich nizinnych tropickych lesu Centralni Ameriky a rozlohou 424km^2 je jednim z poslednich vetsich uzemi tohoto typu na zemi. Unikatni je taky obrovskou biodiverzitou - zije a roste tu ohromny pocet druhu zvirat a rostlin. Je to jedno z poslednich vetsich utocist Jaguaru a spousty dalsich kockovitych selem. Zijou tu 4 druhy opic, hodne hadu vcetne obavaneho Fer De Lance, jsou tu krokodyli, kajmani, jedovate zaby, mravenecnici, lenochodi, tapiri, obrovsti Harpy Eagles, papousci v cele s velikym Scarlet Macaw, zraloci na pobrezi a spousty dalsich. Parkem vedou oficialne 3 stezky, ktere se krizi u pobrezi na stanici Sirena. Pristup k samotnym hranicim parku je dost obtizny, protoze cesty sem vedouci jsou hodne rozbite. Z La Palma je nejblize stanice Los Patos, kterou taky volime jako vychozi pro nas trek. Mapove podklady jsou jako obvykle tristni, nebo zadne. Volime tedy nejpravdepodobnejsi smer a vyrazime nasim skoro-offroadem na cestu.
Priblizit se da na pomezi poslednich lidskych obydli - i s nasim Yarisem jsme na konci obdobi sucha prebrodili jeden potok a vyjeli nekolik sotolinovych stoupani. Ke stanici a hranicim parku je to ale stale dost daleko. Auto nechavame u rozcesti k Hostal Tortuga, kde cesta vlevo do kopce je uz prilis prudka a plna hlubokeho sterku. Dal se bez 4x4 jet neda ( ne bez obeti )... Pokracujeme tedy pesky smerem vpravo dolu k udoli s rekou Rio Rincon. Kolem jsou stale jeste mensi pastviny pro kone a celkem velke palmove plantaze. Sledujeme velke jestery, co skacou jak kobylky a pobihaji po stromech okolo. Vsude po ceste jsou ohromne mravenci dalnice a miliardy mravencu prepravuji vykousane kusy listi jako velke zelene plachty kamsi do hnizda.
Scenerie se meni cca po 2 km, kdy uz obrovske koryto zatim stale temer suche reky obklopuji nizke kopce destneho pralesa. Koryto reky muze mit v obdobi destu odhadem sirku misty i 200m. V tuto dobu (duben) se napric svetlym kamenitym dnem klikati mala a klidna ricka, ktera jde v nekterych mistech prebrodit i v botach suchou nohou. Konkretne prvni tri brody uspesne prechazime - ve slusnejsich pohorkach neni problem. Hned u prvniho si vsimame cca 200m pred nami hejna supu, jak u brehu na necem hoduji. Po priblizeni se ukazuje, ze cupujou mrtvolu asi 1,5m velkeho krokodyla.
Nasleduje odehnani hladoveho ptactva a po nezbytnem podrobnem prozkoumani naseho nejnovejsiho nalezu pomoci dlouheho klacku dokumentujeme pokracujici supi hostinu.
Pokracujeme dal. Kdybychom v tu chvili tusili, ze az ke stanici nas ceka celkem cca 25 brodu, z nichz nektere jsou az po kolena, asi bychom si nesnazili pred kazdym nasledujicim sundavat boty. Po trech koleckach sundavani pohorek, suseni nohou a nandavani usuzujeme, ze samotne brodeni timto zpusobem je presprilis namahave a dalsi bereme v botach na hulvata. Brodime se misty az po kolena a vsude kolem zdrhaji do ukrytu jesterky, co umi behat po vodni hladine - zabavna podivana. Okolo nas lita a krici spousta ptaku a z hlubin lesa je slyset nepreslechnutelny krik velkych papousku. Dva velke Scarlet Macaw vidime nekolikrat preletnout nad udolim. Charakteristicky krik a dlouha ocasni pera jsou znaky, diky kterym si je nemuzete splest. Jsou vsak prilis vysoko na jakykoliv zaber. Slunce pali a neni se kam schovat. Po 8 km cvachtavem pochodu v nacucanych pohorach zastavujem u ranger stanice Los Patos, kde zdimu boty i ponozky. Zjistujeme, ze jsme ke stanici prisli nejspis z jineho smeru, nez bychom meli. Co je ale dulezitejsi, ze se zde nachazi ukazatel na stezku k La Sirena a tak se po jeho smeru norime do jeste teplejsi a vlhci dzungle. Uzka pesina je zretelna a vyslapana, dokonce na nekolika mistech i prorezana napric popadanym porostem. Po 500m Vojta spatruje v dire u cesty obriho pavouka, ktery se ale bleskurychle schovava a nenechava se vylakat ani na navnadu na klacku... Takze foto bohuzel neni.
Jak se prodirame dal, z korun nas sleduje hejno opic (nejspis Malpy). Jsou celkem blizko, takze se mi dari natocit dost zaberu. Leje ze me ale takovym zpusobem, ze si slusne nakropim do objektivu, takze co ze zaberu bude je otazka. Vsude kolem vytvari ohlusujici kulisu cikady a do toho se ozyva tisic dalsich zvuku. Kolem lita spousta barevnych motylu a ptaku a z dalky je slyset i rev Howler Monkeys, ktere ale tentokrat nevidime. Kdyz odbiji cca treti hodina, musime to otocit abychom dosli jeste za svetla alespon k autu. Na stanici to nemame sanci stihnout...Vracime se zpatky stejnou trasou a to pomerne vysileni. Chodit v nacucanych botach je na nohy namahavejsi, nez byste cekali. K zaveru cesty se slusne zatahuje skoro do tmy a presne s prichodem k autu se spousti monzunovy dest kolesalnich rozmeru. Dneska mame stesti.
Tym svetove uznavanych biologu pri praci:
