Nasedame na lodku, ktera nas veze do indianske vesnice na huste obydleny ostrov cca 10 minut od pobrezi. Hned na molu nas vita obrovska krysa, ktera poskakuje po kamenech u brehu. Dalsi, uz nafoukla, plave v kristalove ciste vode kolem mola. Na dne kolem ostrova se vali celkem dost odpadku a primo u mola jsou dva zachody v podobe diry v sedatku. Pod nimi krouzi hladove hejno barevnych ryb, cekajicich na vase chutna hovinka. Zachody slouzi zaroven jako sprchy - jsou tam kyble se sladkou vodou, kterou se muzete polit a splachout ze sebe sul. Nas nacelnik tu vlastni asi jednu ze tri boud, co ma betonovou kostru. Ostatni jsou jen ze dreva a listi, pripadne s plechovou strechou. Misto podlahy uslapana hlina a misto posteli houpaci site, ve kterych ostatne spousta mistnich travi vetsinu dne. U nacelnika se v nich zbesile houpou babky v barevnych krojich a probiraj u toho zivotni moudra. Chlapi postavaji kolem s trickem vyhrnutym nad bricho a hladi si neustale pupek, asi na znameni dominance. Elektriku maji dokonce i tady, ale vetsina zasuvek funguje jen vecer, kdyz zapnou generator. Odkladame si veci na nas "pokoj", kde od nacelnika dostavame jedinou a zcela jasnou instrukci: "tohle je vas pokoj, jenom mi tu necurejte z okna" a ukazuje prstem na typickou samolepku, zakazujici prime curani z okna. Po kratke rozvaze akceptujeme, ze teda jako curat z okna fakt nebudeme a jedeme na prvni ostrov. Tam zbytek dne snorchlujeme, pozorujem lovici hnede pelikany a valime se v sitich pod palmou. Ostrov ma priblizne 100x100m a je na nem moznost prespani ve stanu pod palmami za 36$. Cele souostrovi San Blas je jeste stale obydlene pouze puvodnim indianskym kmenem Kuna Yala, jednou z mala poslednich skupin puvodnich obyvatel ameriky. Diky tomu, ze cela provincie Kuna Yala (zahrnuje i kus pevninskeho uzemi) je ze zakona fyzickym majetkem prislisniku kmene, nejsou tu zadne hotelove komplexy a nastesti ani moznost' ze je v budoucnu nekdo zbuduje. Mistni obyvatele pres to, ze maji elektriku, televizi i motorove cluny, ziji porad v mnoha ohledech stejne, jako pred 500 lety, kdy zdejsi okoli dorazily plenit spanelske lode. Turistika se pro indiany stala jedinym zdrojem prijmu a v ramci moznosti s ni nakladaji celkem setrne vuci prostredi.
Pristav v Carti
I v indianskych vesnicich se resi prezidentske volby...
Koupelna...
Kdyby existovala nejaka soutez v rezani koncetin o koraly, urcite bych ji vyhral. Po 10 minutach ve vode sekam leve chodidlo a to pomerne hluboko... Nedobre pro dalsi dva dny ve spinave vesnicce. Neverili byste, jak rychle utece den na pustem ostrove, kde vlastne nemate skoro nic na praci :)
Kolem pate hodiny pro nas prijizdi nacelnikovi synove a vezou nas zpatky do vesnice. K veceri je smazena ryba s ryzi - stejne jako cele dalsi nasledujici dva dny.. Behem vecere mi v nestrezene chvili skace do talire vypelichana kocka. Dobry den, zloutenko! Mam takovej hlad, ze to stejne dojim a doufam v ucinnost ockovani. Vecer nam nacelnik ukazuje vesnici. Pred skolou zrovna probiha volebni meeting a tak propadame davu a skandujeme "viva Navarro!" Nacelnik zniceho nic popadne starou babku, co stoji pred nim a zacne s ni zbesile hazet do vzduchu. Oba z toho maji hroznou prdel, my lezime smichy na zemi.. Na tak malou vesnici tu maji 3 hospody a v nich ohromne zasoby piva. Uz v prvni po trech kouskach je nacelnik dost na plech a chvilema usina. Kdyz se probere, vykrikuje vysmatej od ucha k uchu, ze jednou bude nejvyssi hlavou vesnice. Hlasite ho podporujeme a otacime rundu. Hlava vesnice (ostrova) se tu voli postaru - vsichni se sejdou a diskutujou, dokud nekoho nevyberou. Cestou do dalsi hospody se opet zastavujeme na volebnim meetingu, kde musime podporit budouciho el presidente par minutama skandovani. V posledni hospode zaciname bejt dost nasrot i my a davame se do druznych hovoru s okolo sedicimi. Nacelnik uz si radsi odsedava, protoze se boji, ze bysme zase otocili rundu. Jit na pivo s cechama ho uz asi vickrat nenapadne...
