V kvetnu 2015 jsme se diky super levne akci od Turkish Airlines vydali na 3 tydny prozkoumavat Filipiny.
Tento tajfuny a prirodnimi zivly suzovany stat tvori bezmala 7000 ostrovu, lezicich na vychodni hranici Pacifiku. Priletame do hlavniho mesta Manila na nejvetsim ostrove Luzon. Manilu bereme jako prestupni bod a nechceme se tady zbytecne zdrzovat. Prvni destinaci ma byt vesnice El Nido na severu ostrova Palawan. Prilet v 18:00 nam ale komplikuje plany na rychly presun, protoze posledni let na Palawan startuje v 17. Mame tedy na 1 noc vyhlidnuty hostel Cozee Monkey kousek od letiste, ktery lezi na rozhrani nekolikate vrstvy slumu kolem Manily a mistni rezidentni ctvrti (rozumej zdene domy s vodou a elektrinou).
V Manile nas vita pomerne nesnesitelny klima, snad i horsi nez v Bangkoku a to je co rict. Pres relativne snesitelnych 34 stupnu je tu touhle dobou fakt extremni vlhko. Pokusy o vyber z bankomatu na letisti konci na 10 000,- pesos na 1 vyber, vic to nedava. Bereme zlute taxi s metrem (bacha na bily taxi - jezdi cca za 20 nasobek) a frcime pres dve pochybne security control do nasi "luxusni" destinace. Hostel muzu urcite doporucit - v pripade ze by vam teplota v pokoji prisla nesnesitelna, je tu moznost prestehovat se na strechu, kde jsou kolem kulecniku natazene hamaky a alespon tam prijemne profukuje. Ja to rano na dorazeni vyuzil a dle chrapajicich mrtvol okolo jsem nebyl sam. Soukr. pokoje maji sice klimu, ale ta smrdi a nejde moc regulovat. Jako bonus mate rano ze strechy nadhernej vyhled do bordelu okolo s centrem Manily v dali, drapajicim se do nebe.
Posadka hostelu vam ve chvilich volna mezi vyspavanim ve fatboyich a vyspavanim ve hvezdari na recepci udela i jidlo, takze si davame prvni z mnoha ryzi s veprovym a Adobo omackou. Pruzkum okoli konci jako vzdy u stanku s divnyma vecma na spejli. Jinak ani do slumu se nemusite bat zabrousit (tedy alespon do toho mistniho). Navzdory Security controls na prijezdovych cestach vyresili pohyb mezi mestskymi castmi dumyslne - a sice dirou ve zdi, ktera zonu obepina. Btw ve tretim stanku napravo prodava pivo krasna filipinka, s parametry od pohledu cca 16 let/3deti. Cajk.
Druhy den rano po zahnani chuti vystrilet tech milion manilskych kohoutu, co tu misto budiku spusti gigantickou sonatu cca v 5:30 rano, vyrazime na terminal3 letiste NAIA smer Palawan. Terminal ma nekolik vchodu, nad kazdym visi cedule se jmenem konkretni aerolinky a vzhledem k tomu, ze prvni security check se dela uz primo u vstupu, fronty pred terminalem se pocitaji na stovky metru. Nechodte ke vchodu s vasi aerolinkou, kde je samozrejme nejvetsi fronta, ale jdete k jakemukoliv kde stoji co nejmin lidi. Vsechny usti do stejne haly a uvnitr nejsou prepazky. Na portyry co se z vas snazi vytahnout prachy za skipnuti cekacky se rozhodne vykaslete. System odbavovani checkinu je standarni, tedy zadny. Nad jednotlivymi branami jsou obrazovky jako vsude jinde, jenze jsou az na dve vypnute, z toho na jedne visi modra smrt a na druhe bezi reklama. Dotazujeme se ktera fronta je na let do Puerta a mistni informatorka od Cebu Pacific nas posila do te nejvetsi. Ta smeruje samozrejme nekam uplne jinam, takze na last call dorazime k te spravne jako Pani. Behem vnitrostatnich letu si s letuskama muzete zasoutezit o omalovanky za doprovodu domaci pop music. Princip souteze jsme nepochopili, neco jako kdo se driv prihlasi tak vyhrava. Zajimavejsi je vyhled z okynka na ubihajici souostrovi a atoly pod vami.
Po priletu na Palawan nas ceka 250km a 5-6 hodin jizdy minivanem na sever do El Nida. Moc neotalime a rovnou kupujeme listky u letiste. Pulhodinove spozdeni dohani ridic, ktery opet posunuje pomyslnou latku v silenosti asijskeho provozu na dalsi level, absenci pudu sebezahovy a nastavenim klaksonu na cyklovac. Strach ale nemame protoze fyzikalni zakony tu nefunguji. Na tachometru ma prumerne kilo a 250km jedeme stejne 5 hodin. Za tmy vystupujeme kousek od El Nida a bereme trikolku na hlavni ulici. Prvni noc koncime ve fakt levnym hostelu kousek od pristavu (nebo spis mola). Ve dverich nas vita prvotridni shemale v ruzovejch teplakach a pravdepodobne i cela rodina, ktera zrovna budovu rekonstruuje. Od rijna 2014 ma El Nido privod elektriny po cely den, takze hned druhy den rano nas v miniaturnim pekelne rozpalenem pokoji budi asi v 6:30 zvuk vrtacek a jinych nastroju. Pakujeme se nekam nasnidat a hledat neco s vetsim pokojem, kde bude aspon misto na slozeni krosen. U pujcovny motorek narazime na Martina, divnyho prtavyho Filipince s blondatym melirem a modryma ocima (wtf, vypada asi jako pes husky po operaci zakalu), z nehoz se pozdeji vyklube mistni velkosef - vlastni tady restauraci, cestovku, nejspis i tu pujcovnu a kdovi co jeste. Nebo spis nevlastni ale tvari se tak. Minimalne tu ma vsechno na haku. Ten nam krom pujcneni motorek sefuje i ubytovani a nekam odbiha ze zjisti co maj volny. Nakonec nas posila smerem kde pry maji levny ubytovani a jako bonus to pry vlastni mistni serif, takze je to bezpecny. Vyrazime, ale nachazime neco lepsiho. "Sea and Jungle" resort jsou 3 chatky ve svahu nad vesnici s perfektnim vyhledem na cely zaliv, ktery obklopuji vapencove spicate kopce, porostle zeleni. Vlastni to tu nemcour co si nasel Filipinskou manzelku a uz tady zustal. Chatka pro 3 se sprchou a vetrakem za 1000 pesos je parada, takze berem.
Na dalsi den mame pujceny maly motorky a jedeme prozkoumat co je kolem k videni..
Tento tajfuny a prirodnimi zivly suzovany stat tvori bezmala 7000 ostrovu, lezicich na vychodni hranici Pacifiku. Priletame do hlavniho mesta Manila na nejvetsim ostrove Luzon. Manilu bereme jako prestupni bod a nechceme se tady zbytecne zdrzovat. Prvni destinaci ma byt vesnice El Nido na severu ostrova Palawan. Prilet v 18:00 nam ale komplikuje plany na rychly presun, protoze posledni let na Palawan startuje v 17. Mame tedy na 1 noc vyhlidnuty hostel Cozee Monkey kousek od letiste, ktery lezi na rozhrani nekolikate vrstvy slumu kolem Manily a mistni rezidentni ctvrti (rozumej zdene domy s vodou a elektrinou).
Druhy den rano po zahnani chuti vystrilet tech milion manilskych kohoutu, co tu misto budiku spusti gigantickou sonatu cca v 5:30 rano, vyrazime na terminal3 letiste NAIA smer Palawan. Terminal ma nekolik vchodu, nad kazdym visi cedule se jmenem konkretni aerolinky a vzhledem k tomu, ze prvni security check se dela uz primo u vstupu, fronty pred terminalem se pocitaji na stovky metru. Nechodte ke vchodu s vasi aerolinkou, kde je samozrejme nejvetsi fronta, ale jdete k jakemukoliv kde stoji co nejmin lidi. Vsechny usti do stejne haly a uvnitr nejsou prepazky. Na portyry co se z vas snazi vytahnout prachy za skipnuti cekacky se rozhodne vykaslete. System odbavovani checkinu je standarni, tedy zadny. Nad jednotlivymi branami jsou obrazovky jako vsude jinde, jenze jsou az na dve vypnute, z toho na jedne visi modra smrt a na druhe bezi reklama. Dotazujeme se ktera fronta je na let do Puerta a mistni informatorka od Cebu Pacific nas posila do te nejvetsi. Ta smeruje samozrejme nekam uplne jinam, takze na last call dorazime k te spravne jako Pani. Behem vnitrostatnich letu si s letuskama muzete zasoutezit o omalovanky za doprovodu domaci pop music. Princip souteze jsme nepochopili, neco jako kdo se driv prihlasi tak vyhrava. Zajimavejsi je vyhled z okynka na ubihajici souostrovi a atoly pod vami.
Po priletu na Palawan nas ceka 250km a 5-6 hodin jizdy minivanem na sever do El Nida. Moc neotalime a rovnou kupujeme listky u letiste. Pulhodinove spozdeni dohani ridic, ktery opet posunuje pomyslnou latku v silenosti asijskeho provozu na dalsi level, absenci pudu sebezahovy a nastavenim klaksonu na cyklovac. Strach ale nemame protoze fyzikalni zakony tu nefunguji. Na tachometru ma prumerne kilo a 250km jedeme stejne 5 hodin. Za tmy vystupujeme kousek od El Nida a bereme trikolku na hlavni ulici. Prvni noc koncime ve fakt levnym hostelu kousek od pristavu (nebo spis mola). Ve dverich nas vita prvotridni shemale v ruzovejch teplakach a pravdepodobne i cela rodina, ktera zrovna budovu rekonstruuje. Od rijna 2014 ma El Nido privod elektriny po cely den, takze hned druhy den rano nas v miniaturnim pekelne rozpalenem pokoji budi asi v 6:30 zvuk vrtacek a jinych nastroju. Pakujeme se nekam nasnidat a hledat neco s vetsim pokojem, kde bude aspon misto na slozeni krosen. U pujcovny motorek narazime na Martina, divnyho prtavyho Filipince s blondatym melirem a modryma ocima (wtf, vypada asi jako pes husky po operaci zakalu), z nehoz se pozdeji vyklube mistni velkosef - vlastni tady restauraci, cestovku, nejspis i tu pujcovnu a kdovi co jeste. Nebo spis nevlastni ale tvari se tak. Minimalne tu ma vsechno na haku. Ten nam krom pujcneni motorek sefuje i ubytovani a nekam odbiha ze zjisti co maj volny. Nakonec nas posila smerem kde pry maji levny ubytovani a jako bonus to pry vlastni mistni serif, takze je to bezpecny. Vyrazime, ale nachazime neco lepsiho. "Sea and Jungle" resort jsou 3 chatky ve svahu nad vesnici s perfektnim vyhledem na cely zaliv, ktery obklopuji vapencove spicate kopce, porostle zeleni. Vlastni to tu nemcour co si nasel Filipinskou manzelku a uz tady zustal. Chatka pro 3 se sprchou a vetrakem za 1000 pesos je parada, takze berem.
