Jelikoz jsme se si konecne poridili v dive shopu profi masky, chceme je prubnout na Buluang beach, kde by melo byt liduprazdno a pobrezi bohate na koraly. 10km za El Nidem opet konci zpevnena silnice a dalsich 30 jedeme osklivou sotolinou. Opet objizdime hornate vnitrozemi porostle hustou dzungli a projizdime opravdu chudyma vesnicema. Pritomnost nebo absence elektriny jde dobre poznat dle pritomnosti TV satelitu u chatrce. Az do techto koncin zatim zabrousi naproste minimum turistu. Deti na nas pokrikuji a mavaji, vesnicani se usmivaji a meri si nas pohledem. Teda kluky, me ne protoze jsem se po 3 dnech opet opalil tak, ze vypadam od pohledu jako mistnak.
Buluang beach je nadherna, lezi u ni dva skoro prazdne bungalow resorty, krasne odriznute od sveta. Primo u plaze se koralu moc nevyskytuje, resp. jsou uz ponicene od lodi. Domlouvame si tedy odvoz lodi na asi 2km vzdaleny mini ostrov, okolo ktereho je toho pry spousty k videni. A taky ze je - koraly hrajou vsemi barvami a hejna barevnych rybek se prohani kolem v azurove vode. Jedine co to trochu kazi je opet se blizici dest a trochu rozbourenejsi more, takze i nizsi viditelnost.
Po cca hodine plavani to balime abychom stihli dojet jeste za svetla. Pokracujem v krasojizde a brazdime vesnice po rozbite ceste. V jedne z vesnic se obzvlast zalibi Michalovi a zachranuje zivot prebihajici slepici stylovym odhozenim motorky za jizdy do prikopu. Hrdinsky cin ma za nasledek sedreny zada a mensi zraneni na lokti v podobe diry jak do prdele. Po prvotnim pruzkumu diry letmym pohledem konstatuju, ze kost je v pohode a viditelna. Kolem projizdejici filipinec se nas ujima, protoze jeho zena v baraku asi 200m pred nama je uplnou nahodou osetrovatelka a ma nabusenou domaci lekarnu vcetne sterilnich rukavic, injekci s lokalnim anestetikem a fizakem na ocisteni ran. Jeste s nim odjizdim do mistniho kramku dokoupit desinfekci a obvazy, ktere jim chybi, a usazujeme se u nej v chatrci, kde za pecliveho dohledu jeho 8 deti probiha osetrovaci kura.
Po skonceni jeste dostavame 8 tobolek antibiotik. Koukam a nechapu, jak je tahle chatrc vybavena. Nemaji dohromady nic a a stejne se s nami s usmevem podeli. Srdecne dekujeme a nechavame alespon nejake penize za leky a vybaveni, co vypotrebovali - nechteji si to moc vzit, ale nedame se odbit, protoze na to vsechno dost dobre muzou vydelavat nekolik dnu...
Pokracujeme dal, chytame mensi sprchu a zacina se smrakat. Dle stavu cesty tu chvilku pred nama spadnul mensi monzun a viditelnost je cimdal horsi. Jeste pri zapadu slunce stihame shlednout ryzova pole v udoli pod nama, v nichz se zrcadli zapadajici slunce a zelene hory okolo. Uz ani nerozeznavam co je kyc a co ne. Nadherna scenerie se ztraci ve tme a zacina trosku adrenalin. Motorky sviti zoufale a probijime se neskutecne rozbahnenou a rozbitou cestou. Jako spravnej filipinec jedu samozrejme ve flipflopech a cestovni rychlost se cimdal vic snizuje. Je nam zima a zacina to byt trochu krec. Mijime spoustu temnych vesnic a cesta vede hustou dzungli. Kolem letajici netopyri asi soutezi, kdo proleti vic tesne kolem nasih hlav a ja uz skoro uvazuju o zakotveni a prespani v nejake vesnici. Jsme spinavi od bahna jak dobytek a je nam zima. V tom ale dostavam genialni napad a trochu nasilim se mi dari sestelovat svetlo tak, ze muzeme jet bez starosti alespon 40km/h. Navic konci bahno a najizdime na asfaltku - to znamena, ze se blizime k El Nidu.
Do mesta dojizdime kolem osme hodiny, vracime motorky a mirime rovnou na mistni ambulanci, kterou vede nejvetsi jester ve meste - dr. Reyes.
Jeho ordinace v bamvusove chatrci je skromna a vypada jak polni nemocnice za 1. svetovy. Nejvetsi mrzak jde s dirou v lokti rovnou na reznicke loze a my orodujeme za jeho utraceni. Doktor konstatuje stehy a zacina operovat. Po zasiti si mrzaka prebira sestra a cisti mu sedreny zada moc moc palivou desinfekci. Mara si stezuje na zaniceny levy ucho a ze skoro nic neslysi. Doktor nejdrive navrhuje, ze paklize je pacient zenaty, videl by tuto vadu spis jako vyhodu. Namitame ze nic takoveho v tomhle ani pristim zivota neplanujem, takze micha kouzelnou vodu, kterou mu proudem z ucha vyplachuje nechutny mnozstvi bordelu. Celou tuhle akci pozoruju z dali ja a jedna krysa velikosti mensi kocky, ktera se chvili lisacky rozhlizi po ordinaci a potom vyhopka po schodech kamsi nahoru venovat se nejspis pruzkumu doktorovych zasob jidla. Kluci dostavaj oba dva davku antibiotik, cimz se z nasi vyravy stava ultimatni gerontologickej zajezd. Na silna antibiotika dr. Reyes doporucuje davat si max 2 piva denne, cimzto vyslovne prevadi veskerou odpovednost za komzumaci piva na mou osobu s tim, ze kriplove pivo sice nemuzou moc pit, za to by mi ho ale meli kupovat. Alkohol jedine z rukou lekare! Stastni, osetreni, o 6500 pesos lehci a spinavi jak prasata kracime z ambulance dat si zaslouzeny odpocinek. Dalsi den nas ceka konecne island hopping po souostrovi Bacuit.
.
