Po veceri se vydavame po hlavni ulici smerem k letisti, kde by mel byt u silnice naproti benzince maly utulny Ginger bar, protoze tam musime vyridit pozdrav od Ondry a to je hrozne dulezity poslani. Usazujeme se v baru a chvili popijime na tajno. Kdyz ale vybalime ze jsme cesi, upoutavame pozornost cetneho damskeho osazenstva, co doted trochu znudene pochlastaval okolo. Rozbihame vasnive diskuse o vlivu globalniho oteplovani na cetne populace morskych plzu a podobnych dulezitostech. Problematika je natolik slozita, ze se diskuse protahuje do brzkych rannich hodin, kdy je nam nakonec nabizeno prenocovani v psi boude. Tento prastary obycej tu udajne kdysi zavedli nejaci cesi, ale o tom nejspis nic nevis Ondro, ze?. Napad se nam natolik libi, ze se nakonec neshodneme, kdo by si mel ono luxusni nocoviste narokovat. Tim padem koncime zodpovedne zpet v guesthousu, protoze nam zitra leti letadlo do Cebu, odkud budeme pokracovat lodi na Bohol do pristavu v Tagbilaranu a dal po sousi smerem na Alona beach.
Odbaveni na mini letisti v Puertu probiha standartne - Michal zvraci u security checku a ja na posledni chvili vyndavam kudlu z prirucaku. Let do Cebu city trva asi hodinu a pul a posadka Cebu pacific zase rozjizdi spolecenskou hru s cestujicima, kde jsem vybran jakozto soutezici. Game of the week je tentokrat soutez ve spellovani Filipinskych jazykolamu na cas. Spolecne se mnou je vybran do utkani roku koktavej Holandan a sislava holka nevim odkud. Konkurence tedy vysoka, takze do sveho vykonu davam opravdu vse a "bigiti boguti bakiti" sypu do mikrofonu nadzvukovou rychlosti. Tim nevedomky stanovuju novy rekord a vsichni cestujici i posadka krici nadsenim, vyvolavaji boha a tleskaj jako o zivot. Za odmenu vyhravam ruzovou kosmetickou tasticku s logem Cebu Pacific a stavam se velikou celebritou. Na ceste z letadla mi vsichni tresou pravici a jeste u pasu s kuframa si me se zajmem prohlizeji. Na letisti rozhodne palkujte taxikare hned u vchodu - urcite se ucili obirat lidi minimalne od teplakaru v Praze. Vykrocte vpravo asi 200m na parkoviste, kde se snadno svezete s taxametrem. Cesta z letiste do pristavu pres totalne ucpany Cebu nam trva neco pres hodinu, nicmene protoze uz v pristavu vedi, ze se blizi nova spellovaci celebrita, sami od sebe uvolnujou jedno okynko u pokladny s listkama jenom pro nas, takze jsme vyrizeny bleskem a pres rentgeny (?!) a security check jak na letisti pokracujeme na nastupni gate k nasi lodi. 40cm maceta v moji krosne nastesti nevzbuzuje u rentgenu zadnou pozornost.
Rozdeleni na economy a first class znamena predevsim to, ze v economy bezi nezvykle vcelku rozumne nastavena klimatizace, zatimco ve first class je zima jak v mrazaku. Nastesti jsem jeste ani jako celebrita nestihl chytit hvezdne manyry, nevyzaduju cerveny koberec a cestuju v economy s obycejnymi lidmi a tak vubec. Do Tagbilaranu prijizdime kolem osme vecer a nemuzeme sehnat zadnou normalni dopravu, takze platime nesmyslnych 500 pesos za minivan na pomerne vzdalenou Alona beach. Tam nabirame uplne strizliveho Michala, ktery tu na nas ceka jiz od 13 hodin na baru u Helmuta a celou dobu si cte encyklopedii a diskutuje s rozvernymi barmankami o zivote morskych zelv. Premlouvame ho, at si s nama da alespon jedno pivo a oslavime nas reunion a tak asi do 4 do rana upijime kazdy jednoho maleho RedHorse a nerozjizdime vubec zadnou party.
Rozdeleni na economy a first class znamena predevsim to, ze v economy bezi nezvykle vcelku rozumne nastavena klimatizace, zatimco ve first class je zima jak v mrazaku. Nastesti jsem jeste ani jako celebrita nestihl chytit hvezdne manyry, nevyzaduju cerveny koberec a cestuju v economy s obycejnymi lidmi a tak vubec. Do Tagbilaranu prijizdime kolem osme vecer a nemuzeme sehnat zadnou normalni dopravu, takze platime nesmyslnych 500 pesos za minivan na pomerne vzdalenou Alona beach. Tam nabirame uplne strizliveho Michala, ktery tu na nas ceka jiz od 13 hodin na baru u Helmuta a celou dobu si cte encyklopedii a diskutuje s rozvernymi barmankami o zivote morskych zelv. Premlouvame ho, at si s nama da alespon jedno pivo a oslavime nas reunion a tak asi do 4 do rana upijime kazdy jednoho maleho RedHorse a nerozjizdime vubec zadnou party.
V Ginger baru si nasi navstevy velice vazili. Kdyby jen tusili, ze uz druhy den ze me bude celebrita celostatniho formatu...
Pristav v Cebu city
