Panglao, Alona, jizni Bohol

Prvni den na Panglau pujcujeme motorky a jedeme omrknout okoli. Panglao jako takove je vyprahla sucha placka, kde jsou jen resorty na pobrezi. Projizdime na Bohol a davame zastavku v hlavnim meste Tagbilaran, kde jde Michal navstivit nemocnici na prevaz. Zvenku jde z nemocnice celkem hruza, je to levne zarizeni pro mistni a vypada asi jako Motol. My zatim obchazime ulice Tagbilaranu, Mara jde navstivit pochybne vypadajici barberii a ja vyrazim do okolnich ulic potocit denni ruch. Chuze skrz par ulic s kamerou pred ocima zpusobuje totalni selhani meho orientacniho smyslu a ja se nemuzu vymotat zpatky k nemocnici, takze asi pul hodiny bloudim po meste, nez najdu nejaky orientacni bod.. Tagbilaran je mensi rusne mesto, kde neni nicmoc k videni, proto sedame na motorky a jedeme trochu vic do vnitrozemi Boholu smerem na Corellu.

Jakmile vyjedeme z mesta, cestu obklopi husta zelen a clenity teren porostly dzungli. Semtam je ve vetsich vesnicich k videni kamenny kostel jeste z kolonialnich dob. Spousta z nich je ale stale dost ponicena po zemetreseni, ktere ostrov postihlo v roce 2013. Chceme se podivat do Tarsier rezervace, coz je nekolika hektarovy park, spravovany organizaci pro ochranu techto nejmensich primatu na svete. Tam ale zaviraji v 5 a my prijizdime v 5:01... Pokracujeme dal a stavime u narodniho parku, kde se da asi 3,5 km po znacene stezce nizkou dzungli vydrapat na vyhlidkovou vez, ze ktere je nadherny rozhled po celem jiznim Boholu. Vyhled na sever blokuje o neco vyssi syte zelena stena, za kterou uz se skryva stovky vrcholku "Chocolate Hills" - jedne z nejvetsich atrakci Filipin. Po nezbytnem desetiminutovem selfickovani na vrcholku rozhledny pochodujeme zpatky, protoze se zacina stmivat.

Tesne pred Sikatunou uhybame zkratkou zpet na pobrezi smerem k Panglau. Cesta je sice kratsi ale o to horsi a nezpevnena, takze snizujeme rychlost na podzvukovou - coz nam umoznuje ucinne manevrovat mezi mnozstvim slepic, telat, psu, deti a jine haveti pobihajici po silnici.

Projizdime opet vesnice bambusovych chatek, plne bezprostrednich lidi co na nas ziraji a deti mavaji a pokrikuji. Ackoliv ja uz jsem opalenej jako Filipinec, cili projizdim temer bez povsimnuti, 3 bily tlamy za mnou co mimochodem zacinaji svitit v nastavajicim seru vzbuzuji pozornost vice nez velkou. Prestoze je Bohol hojne navstevovany ostrov, drtiva vetsina lidi si koupi kompletni zajezd do jedne z mistnich cca 10 atrakci a mista co projizdime my nema prakticky sanci konfrontovat. Na pobrezi dojizdime temer za tmy, kdy trziste v Alburquerque zrovna frci v plnem proudu a hraje vsemi barvami. 

Rizeni za tmy ma na Filipinach sva specifika. Tak predevsim jsem vypozoroval, ze mnoho Filipincu ma nadprumerne vyvinuty zrak - neco jako kocky. V pripade ze jim nesviti ani jedno svetlo na motorce, jsou schopni jet pomerne vysokou rychlosti pouze s tim, ze si prisvicujou zapnutym blinkrem. Pak je tu jeste vyssi level ridicu, ktery musi mit echolokacni schopnosti, protoze jezdi totalne bez svetel na totalne neosvetlenych silnicich. Takze kdyz si zvyknete videt za kazdym jedoucim svetlem sajdkaru, protoze osvetlovat sajdkaru je zbytecnost - Filipinci ji diky kocicim schopnostem vidi - najednou narazite na borce, co nema ani odrazku a vali si to v totalni tme prostredkem silnice.

Domu na Alonu dojizdime pozde vecer a davame veceri v zahnojenym stanku s grilovanejma kuratama naproti Helmut's place, kterej jsme si dost oblibili. Vecer samozrejme nejdeme pit k Helmutovi a uz vubec nepijeme Ginger schnaps, protoze nasledujici 3 dny hodlame venovat ziskani Padi OWD potapeci licence. 

Britva je rozhodne naprosto sterilizovana

Zapad slunce na Alona beach