Nakonec volime malou rozvrzanou Bangku a vydavame se na zhruba 35km / 2 hodiny cestu.
Jeste pred odjezdem davame obed v polni hrncarne u mola, kterou si zamilovavam pro jeji romantickou atmosferu.
Vysmatej kapitan Schettino jeste pred odjezdem doplnuje 2x5L barely paliva do zasoby - pry protoze safety first. No, ja bych radsi vymenil tu shnilou podlahu ale dobra, nejsem odbornik na lode. Lodni motor s absenci vyfukoveho potrubi, umisteny asi metr vedle nas vydava kraval opet na hranici bolesti, takze si ucpavame usi toaletakem a kochame se pohledem na okolni Negros, Cebu a Bohol pomalu mizejici v dali.
Jeste pred odjezdem davame obed v polni hrncarne u mola, kterou si zamilovavam pro jeji romantickou atmosferu.
Vysmatej kapitan Schettino jeste pred odjezdem doplnuje 2x5L barely paliva do zasoby - pry protoze safety first. No, ja bych radsi vymenil tu shnilou podlahu ale dobra, nejsem odbornik na lode. Lodni motor s absenci vyfukoveho potrubi, umisteny asi metr vedle nas vydava kraval opet na hranici bolesti, takze si ucpavame usi toaletakem a kochame se pohledem na okolni Negros, Cebu a Bohol pomalu mizejici v dali.
Cesty ale vubec nelitujeme - voda je nastesti klidna jak zrcadlo a potkavame nekolik hejn delfinu, co se neboji zkoumat nasi lod z bezprostredni blizkosti a je to perfektni podivana.
Prijezd nam ale trochu komplikuje plany, protoze nas vyhazujou na plazi nekde pobliz Sanduganu. Po vymotani se v prave poledne a nejvetsi vyhni na nejblizsi cestu zjistujeme, ze kolem neni proste nic. Cekame tedy ve stinu u silnice a stopujeme vsechno mozny, co jede nasim smerem. Trikolkar chce za 4 lidi do Siquijor city 600 pesos na coz obratem navrhuju 200 nebo nic, takze jede pryc. Za 5 minut se vraci a nabizi nam za 350, takze snizuju taky a zadam 150 cimz nase kratke pratelstvi nadobro ukoncuji. Dlouho nejede nic takze uz uvazujem o tom ze popojdem pesky, kdyz v tom projizdi dalsich nekolik trikolek. Nikdo nechce jit pod 300, tak zkousime stopnout nejaky minivan, kde sedi ridic a postarsi deda vedle nej. Ridic taky nechce jit pod 300, takze rezignujeme a soukame se dovnitr. Krosnama zastavime kufr do posledniho mista a zkoumame jak se ve 4 narvat na ukrutne malou zadni sedacku minivanu, kdyz v tom ridic vezme dedka a nacpe ho na hulvata do kufru mezi krosny. Nez se stacime vzpamatovat tak jedeme a ja jenom stridave koukam dozadu do zmeti batohu a krabic, jestli deda jeste dejcha. Po 10km zastavujemev Larene, deda vyskakuje jako by se nechumelilo a mizi s nejakou bednou v ulickach...
My si vystupujeme u pristavu v Siquijor city, coz je takova vetsi vesnice, kde je mala nemocnice a bankomat. Davame si nejlepsi burger ve stanku u Big Belly a premyslime co dal. Nakonec chytame trikolkare a nechavame se hodit do San Juan. Je uz odpoledne a okoli skol se hemzi detmi prchajicimi domu vsemi moznymi zpusoby. Jako nejoblibenejsi pozoruju obsadit v cca 16 lidech malej tricykl a vyrazit.
Po prijezdu do San Juan kotvime po chvili hledani v Sylvia's place, kde mame velky pokoj pro 4 s vetrakem za 1200 pesos. Trikolkar nam jeste dava na papir jmeno a cislo, ze nam kdyztak zaridi motorky primo ze Siquijoru, takze bychom nemuseli shanet odvoz zpet do pristavu az budeme odjizdet.
Vecer jdeme prozkoumat okoli a nakonec kotvime u stanku na moste vedle Black Belt BBQ a karaoke boudy. Naseho kanalniho slovniku si vsima opodal sedici a cesky rozumici Tereza, ktera ktera uz tu par dni kempi taky. Zaroven si k nam prisedava mistni vsehopan Alvin, jehoz napln dne je zevlovat s backpackery po ostrove a vodit je na mista, ktera byste sami dost tezko objevili - plaze, mistni rybarske vesnice atd. Na zitrek se tedy domlouvame na spolecnej vylet a zbytek vecera se snazime v karaoke boude predstirat, ze vubec nemame dvoudenni spankovej deficit z Alony.
Sandugan, Siquijor Island
