Siquijor Island

Rano mame domluveny vylet s mistnim floutkem Alvinem a par ostatnima lidma, co tu posbira po guesthousech. Sraz v 10 u Mirandy ale nedavame, protoze Apee - trikolkar co nam zarizuje motorky, nema dost lidi aby nam je dovezl do San Juanu. Vsechno se komplikuje. Nabira nas trikolkou a veze do Siquijoru, kde si berem skutry a mirime zpatky do San Juan, kde uz na nas samozrejme nikdo neceka, protoze jedeme dost pozde. Fun fact #1 - na Siquijoru se vubec nepouzivaji helmy. Nikdo je tu nema, nikdo je nepujcuje. Za cely tyden, co jsme zde nakonec stravili jsem napocital okolo 10 lidi s helmou, coz byl nejspis uplne jinej gang.

Rozjizdime se omrknout Cambugahay falls, ktere lezi kousek nad Lazi a ke kterym vime jak se dostat. Michal 1 na motorce trpi jako pes, protoze mel pri vcerejsi plavbe na lodi skvelej napad opalit si prdel, coz za 2 hodiny lezeni na pridi stihnul znamenite a vypada jako grilovany sele. Na vodopadech je celkem naval lidi vcetne mistni mladeze, ktera se bavi skakanim do jezirka z houpaci liany. Coz je tisickrat lepsi, nez kdyby cuchali lepidlo ve meste...

Po schlazeni v jezirku jedeme do Lazi poobedvat v super hrncarne a cekame az si nas vyzvedne Alvin s jeho motogangem, se kterymi jsme se mezitim telefonicky spojili. Pripojujeme se k nim a jedeme do male rybarske vesnice, kde nam zaridil hostinu v podobe cerstvych ustric pecenych na ohni a kokosoveho burcaku. Vesnicka lezi primo u nadherne bile piscite plaze a jedinou kazdodenni starosti je tady ulovit rybu a nakrmit rodinu. Cas neni nic, zitra je moc daleko. Vedi ze se dneska musi najist a to jim staci. Trochu prehanim, neni to samosebou uplne pure divocina - taky asi ulovi vic ryb, natrhaj banany a mango, prodaj to na trhu, koupi rejzi a setri na skolny pro svoje deti. Taky semtam prijede Alvin a priveze jim particku bilejch, co jim zaplati za ustricovou hostinu. Dohromady ale tady nemaji nic. Nic nez to, ze jsou tu stastny a vysmaty tak, ze jim muze kdokoliv ze "zapadu" zavidet. Dokonce i potapeci! </filosoficka vsuvka>

Hrncarna v Lazi

Asi po pul hodine prijizdi rybar s plnym pytlem ustric, ktere sice vypadaji dost odlisne nez ustrice co se daji sehnat bezne v evrope, chutnaji ale skvele a zvlast udelane na ohni. To same bohuzel nemuzu rict o kokosovem burcaku. Mozna je to dost tim, ze ho nemusim ani u nas. Postup pripravy ustric je nasledujici - rozdelam ohen, hodim na nej rozpalit kus vlnityho plechu, na to vysypu hromadu pochybne vypadajicich ustric a cekam, az se otevrou.

Po chvili mame vsichni ustric plny bricha takze dekujem, platime za pohostinnost a pakujeme se o kus dal. Presun trochu komplikuje skutecnost, ze jedna holcina ma pri odjezdu pichlou zadni pneu. To rozviri bourlivou diskusi ve Filipinstine, ktere sice nerozumim ale chapu ze se nemuzou shodnout, jak s nastalou situaci nalozit. Navrhuju nechat hrebik tam kde je, gumu jen prifouknout a holku utratit. Pneu opravny maj v kazde desate chatrci u cesty. Pumpicku tady ale tak trochu nikdo nevlastni, takze Alvin seda na pichlou motorku, ja na Alvinovu a holky na muj skutr, protoze neumi jezdit s manualni prevodovkou. Ted ale nastava problem u me, jelikoz Alvinova motorka je tak trochu ve stavu invalidnim. Spis nez to ze tam nepadaj kvalty, me znepokojuje fakt, ze predni brzda nefunguje vubec a zadni spis jemne zpomaluje nez ze by brzdila. Po asi 2km stavime u pneu opravny a cekame skoro hodku nez mistni mistr pneumatikar zazaplatuje blondate nemce deravou dusi.

Po skonceni operace se rozjizdime na opravdu zapadlou plaz, nebo spise kamenity utes. Sestup dolu po utesu je realizovan soustavou bambusovych zebriku v diskutabilnim stavu a jeste diskutabilnejsi konstrukci. Po 15 minutach sapani po pekelne ostrych skalach se ocitame nad pruzracnou koralovou lagunou,  kde neni ani noha, a skaceme do vodniho raje. Barevne koraly, hejna ryb, skalnate masivy na pobrezi - zase bych se opakoval. Jelikoz jsme se dost zdrzeli v opravne pneu, zacina po chvili zapadat slunce, takze tu plavem a zevlime skoro do setmeni a uzivame si ten genius loci.

Zapad slunce sem prijizdi oslavit i hloucek mistni rozverne mladeze, ktera je na uctyhodnou vzdalenost cejtit rumem. My to mezitim balime a se soumrakem se splhame nahoru zpet k motorkam. Vecere u stanku na moste je samozrejmosti a vecer jdeme omrknout party nedaleko nas, kam se sjizdi cele okoli na pohodovy reggae v podani mistniho playboy rastamana. 

Na dalsi den chceme videt vic a protoze se nam ostrov, klid, malo turistu a celkove mistni atmosfera dost libi, rozhodli jsme se prodlouzit pobyt zatim na nerucito. Alvin ma na dalsi den uz dohodnutou jinou skupinku lidi na nejaky plaze. My bychom chteli dat hike v dzungli ve vnitrozemi, proto nam domlouva nejakyho svyho kamarada jako pruvodce. Ten se ale ukazuje byti half-kun, protoze nejen ze moc neumi anglicky, ale na dost mistech se tvari jako by byl sam prvne a vubec tak nejak nepobira co se mu snazime sdelit. Hike na rozhlednu je drsnej a jen pro zdatnejsi lezce - zastavime u silnice a 3 minuty jdem po betonovejch schodech k ocelove vezi na vrcholku hory. Cestou z rozhledny zacina prset uz prilis a neda se v tom jet. Stavime tedy v San Antoniu u zakladni skoly, kde spolecne s desitkou dalsich projizdejicich jednostopych filipincu bereme ukryt na velkem zastresenem hristi. Davam si satay u grilu s obcerstvenim a jdu mezi mladez rozdavat bonbony, co jsem nakoupil ve meste. Pristi stanice maji byt nejake vodopady ale koncime u jezirka s betonovou stanici zasobovani pitne vody, coz je urcite ten nejlepsi vodopad, co jsem kdy videl. Navic celou dobu docela silne leje a je mlha, takze ani nicmoc nevidime. Vracime se do Lazi na pobrezi na obed, tam se loucime s nasim silenym pruvodcem, davame mu neco na benzin, neco na pivo a neco na drogy a vyrazime dal po vlastni ose.

Objizdime ostrov po pobrezi kolem Tulapos, stavime i na Salagdoong beach ale je to fuj - miniplaz u betonovyho resortu jak v Bibione. Jedeme az do Lareny a v Luyangu uhybame zpet do vnitrozemi nadhernyma serpentinama skrz huste porostle zelene vrcholky. Dopoledni dest je pryc a konecne tak vidime panorama s pobrezim a "horami" pred nami. U vesnice s ceduli Butterfly garden zahnete doprava na kus nezpevnene cesty a jedte podel terasovych pastvin smerem na San Antonio. Cesta vede kolem nejvyssi hory Mount Malabahoc, kde za jasneho pocasi taky konecne vidime zhruba pul ostrova z male rozhledny na vrcholu. Vyhled na druhou stranu zakryvaji vysoke stromy ale i tak to stoji za to. 

V San Antoniu u zakladni skoly si muzete zaplatit pruvodce do Cantabon cave. Pocitejte s casem prohlidky kolem 2h a jestli mate klaustrofobii, rozhodne tam nelezte. Vlez do jeskyne tvori mene nez pul metru ctverecni velika dira ve skale, kde se po prosoukani ocitnete v celkem velike sini, kde uz je tma jako v pytli. Nasleduje 800m lezeni, plazeni, splhani a hlavne temer kontinualni brodeni se vodou. Nekde po kotniky, nekde po pas. Vsude bahno, ulicky jsou na nekterych mistech fakt pekelne uzky.
Proto je nejlepsi to jit ve flipflopech, nebo jako nekteri borci v rozbitejch flipflopech, takze naboso - coz vase nohy rozhodne zoceli. Nakonec jsem prezil 1600m chuze naboso a bylo to i celkem snesitelny, za coz planuju sam sebe nominovat do nejaky ankety. Po 2 hodinach celkem narocny cesty jsme cely od bahna zpatky na povrchu. Venku je tma, cikady si davaj duet se zabama a my vyrazime zpet do San Juan, protoze dneska je party u Czar's, kde se zase sjede vsechno okoli.

Cantabon cave

Shodou okolnosti ma Michal 6.6. narozeniny, coz uderem pulnoci vubec neslavime a rozhodujeme se ze nekoupime 4 lahve rumu a nebudem to lejt do vsech kolem jako zbesili. Taky nakonec nekoupime dalsi flasku a nepujdem se dorazit na liduprazdnou plaz. Mohl by se k nam totiz pridat rastaman s kytarou a par dalsima lidma a hrat se vsema v krouzku pod hvezdama a to uz by byla az moc velka romantika!

Nasledujici den se tak muzeme plne venovat pozorovani kycoviteho zapadu slunce po cely den, coz nam imponuje, protoze nic jinyho stejne delat nestihame.

Dalsi dny travime v podstate prevazne potapenim, protoze jsme nasli pohodovej dive shop - Sea Pearl Divers, kterej vlastni Holandan co se nam zdal jako dostatecne zodpovednej guide do mistnich vod. Dive spoty kolem San Juan jsou pry zhruba stejne atraktivni, jako vyhlaseny Apo island, jen ne tak zname. Pro me rozhodne Coral Garden a Tubog Sanctuary vedou. Bohuzel nebo spis bohudik si na tyto dva ponory neberu kameru, a tak sice nemam zadne zaznamy ale o to vic vzpominek. Coral garden byl trochu narocnejsi, protoze tam byly dost proudy  a proplavali jsme u dna uzkymi ulickami mezi utesy. V jednom miste jsem se nechal proudem hodit na stenu, coz bylo dost neprijemny.

Vyletu na Whalesharky do Oslobu se nakonec neucastnim; napul kvuli kocovine a napul kvuli tomu, ze se mi tento zpusob turistiky uplne nezamlouva. Namisto toho si jdu dat dva perfektni ponory do Sea Pearl a jsem spokojenej. Kluci z whalesharku taky nakonec uplne nadseny nebyli, takze cajk.
Vecer si jedu vybrat do mesta k bankomatu a neodolam smazenym kurecim hlavam na spejli u stanku na pobrezi. Protoze jsem uplne presne neprisel na to, jak se vlastne tahle vec konzumuje, nandavam si jeste ostatni dobroty a cpu si zaludek u zapadu slunce...

Cas se nachylil, 3 tydny neni dlouha doba a uteklo to jako voda. Protoze nam letadlo z Manily leti az ve 20:30, dari se nam zorganizovat jednodenni presun s dostatecnou casovou rezervou - pred 8 rano jsme v pristavu v Siquijoru i s batozinou a vracime motorky. Po snidani v podobe polivky a morskych ras vyrazime trajektem smer Dumaguette, odkud nam ve 13 hodin leti letadlo do Manily. Jelikoz ma spozdeni, casovou rezervu v Manile vyuzivame v podstate celou a po asi pulhodinovem presunu autobusem Terminal 3 -> Terminal1 se odbavujeme, coz taky nejde uplne hladce. Nakonec to ale stihame a s tezkym srdcem opoustime tenhle ostrovni raj.

Manila