Na zavazadlovych pasech uz jezdi jen nase batohy a Tomasuv padak, kterej mu tahnu z Prahy pres Budapest a Peking do Vietnamu, abych ho tam predal kamaradovi, co ho vezme a preveze k predani zpatky do Indie. Ja s Tomasem jsme nedodelali FEL, Tomasuv kamarad ma matfyz. To se takhle da par chytrych hlav dohromady a vznikne genialni plan kterak prevezt padak..
Venku nas v pul druhy rano vita prijemnych 28 stupnu, coz je na 18. rijna cajk.
Pred letistem jeste chvili hledame bankomat, nez najdeme hned 5 vedle sebe. Nefunguje ani jeden. Po chvili stepovani kolem se najednou zacinaji automaticky restartovat a z prvnich dvou mizi z obrazovky modra smrt. Vybirame 5 600 000,- VND, coz je maximum co bankomat dava (cca 5600,- kc).
V nocni hodinu neni prilis moznosti odvozu a tak po prekvapive snadnem dohadovani ze pojedem s taxametrem sedame do taxiku, do ktereho podle vsech guidu sedat nemame a za naprosto ferovou cenu pristavame o 20 minut pozdeji pred hostelem, kde mame rezervovanou jednu noc. Ten sice sviti, ale vstupni dvere ma zamceny na retez od motorky... chvili vaham a pak zacnu bouchat na skleneny dvere. Z pod recepce se ze spacaku vynori rozespala recepcni a jde nam otevrit. Pokoj v hotelu May Man je utulny, pekelne horky a bez okna. Ma ale sprchu, klimu a stoji v centru mesta na Ton That Thiep 16$.
Ranni pruzkum mesta zacina obedem, nebot se nam nepodarilo vstat driv a mame jetlag jako prase.. Hned vedle hotelu je vyborna levna mistni tackarna, kde si muzete pochutnat na varenych veprovych kuzich, nudlovych polivkach, krevetach, kachnich hlavach a spouste dalsich dobrotach.
Pocasi odpovida koncicimu obdobi destu, takze semtam sprchne na par desitek minut a je prijemne pod mrakem.
Pri prochazeni mestem vas (tedy zejmena vsechny z vychodniho bloku) musi prastit do oci vsudypritomna socialisticka propaganda. Srp a kladivo xiha vsude, dokonce jsem videl i plakaty s Marxem, Stalinem a Ho Chi Minh-em jakozto svatou trojici. Je to doslova brutalni a prisny. Skoda, ze ty socialisticky hesla jsou ve Vietnamstine, byla by to dvojnasobna prdel. Pocitam, ze to bude jeste o level vys nez predvolebni billboardy CSSD. Asi je vsechny vyfotim, necham prelozit a udelam z toho album...
Po obede predavame padakovou stafetu Robertovi, ktery v Saigonu pracuje uz 4 roky a vezme obrovsky batoh na posledni usek cesty do Indie. Odpoledne jdem projit trziste Ben Thanh a snazime se ovladnout pokuseni nakoupit zlaty mavaci kocky po bednach.
Trh je spis na hadry a cetky, ale je tam i jidelni koutek coz je to co hledam a rovnou tam mirim na pruzkum. Za trzistem je spousty malejch ulicek k pruzkumu a uniku ze sirokych silnic, bzucicich motorkami. Motorek tu jezdi stale 95%. Auta jsou temer vyhradne taxiky a potom par promimentu, co ma nejspis "strejdu ve strane". Vietnamci donedavna nemohli legalne vlastnit vetsi motorku, nez 175ccm. To uz sice neplati, ale vetsi motorky a stejnetak auta jsou pry zhruba dvojnasobne drazsi nez v evrope. To bychom ten socialismus prece nevybudovali, kdyby si vsichni soudruzi nebyli rovni!
Saigonsky Khao-San, to je ctvrt Bui Vien. Neni se ale ceho bat, je to jen v celku rusnejsi ulice plna poulicnich stanku a baru. Ceny za vodka-redbull bucket jdou ale nesmyslne nizko a my radsi mizime kolem devaty hodiny, kdy se party teprve rozjizdi, protoze nekoho uz hrozne bolej nozicky...
Kotvime v Hangover baru primo pred hotelem, kde se k nam pridava Robert a popijime zhruba do pul jedny celkem dobry mistni Saigon beer.
